|
Význam tohoto kroku podtrhuje to, že každé setkání předních představitelů lékařských akademií jednotlivých zemí Evropy přijme na konci svého jednání doporučení, které předává Evropské komisi EU*.
Pražské setkání se neslo v přátelském, ale přísně pracovním duchu. Po úvodním proslovu prezidenta Federace Sira Petera Lachmana, který oficiálně zahájil konferenci zástupců jednotlivých lékařských akademií z 10 evropských zemí (Belgie, Česká republika, Francie, Itálie, Německo, Maďarsko, Lucembursko, Portugalsko, Španělsko, Velká Británie), byl za předsednický stůl pozván profesor Cyril Höschl.
C. Höschl předsedal prvnímu tématu konference, kterým byla Transformace psychiatrické péče. Ve své přednášce poukázal na to, že významný vliv na psychiatrickou péči v České republice na konci 20. století měly dvě změny: civilizační (rozpad třígenerační rodiny a tradičních hodnot, polarita světa bohatí versus chudí, rostoucí délka života atd.) a odklon ideologie medicíny od institucionalizované péče. Z těchto důvodů je také nutné znovu definovat roli psychiatrie. Velice zajímavá byla následující data z jeho přednášky, která ilustrovala situaci psychiatrické péče
1. ve světě: podle dat zveřejněných Světovou zdravotnickou organizací (WHO) a Světovou bankou (Global Burden of Disease and Injury Series, Vol. I) je na prvních 10 místech příčin neschopnosti 5 psychických onemocnění: unipolární deprese (10,7 %), alkohol (3,3 %), bipolární deprese (3,0 %), schizofrenie (2,6 %) a OCD (2,2 %).
2. a v České republice: v České republice je na psychiatrickou péči vydáváno pouze 3,6 % z celkového zdravotnického rozpočtu, zatímco v dalších evropských zemích je to pro srovnání v průměru 5 %.
Cíle transformace psychiatrické péče v České republice by měly být následující: 1. humanizovat psychiatrickou péči navýšením počtu pracovníků v tomto oboru, 2. odstranit stigma spojené s psychickým zdravím, 3. změnit poměr péče ze zastaralých velkých psychiatrických léčeben na komunitní péči a péči v nemocnicích, 4. navýšit rozpočet určený na psychiatrickou péči, 5. podporovat výzkum v oboru psychiatrie, 6. podporovat lékařské vzdělávání směrem k větší kompetenci.
Další alarmující data týkající se psychiatrie přednesl ve své přednášce profesor Thornicroft z Psychiatrického institutu v Londýně, který poukázal na to, že podle reportu WHO z roku 2001 jsou první tři místa osob pracovně neschopných obsazena psychiatrickými diagnózami: unipolární depresí (16,4 %), poruchami způsobenými nadměrným užíváním alkoholu (5,5 %) a schizofrenií (4,9 %). Hlavním sdělením jeho přednášky, ve které využil svých zkušeností s komunitní péčí v psychiatrii bylo to, že moderní psychiatrická péče musí zahrnovat vyrovnaný systém komunitní a nemocniční péče.
Poslední přednáška profesora Paykela z univerzity v Cambridge byla věnována depresi a její léčbě. Jak vyplývá z výše uvedených dat, deprese je velkým celospolečenským problémem - způsobuje vysoké procento neschopnosti, má negativní dopad na rodiny, je vysoce ekonomicky nákladná, způsobuje velké zatížení služeb a někdy vyvolává sebevraždy nebo koronární srdeční onemocnění. I v přednášce profesora Paykela padla zajímavá data, například že 20-30 % žen se za svůj život setká alespoň jednou s depresí (podle výzkumů provedených ve Španělsku, Itálii, Německu, Francii, Belgii, Nizozemí, Finsku a Velké Británii, v dalších zemích např. v České republice tato data chybí). Problém je také s rozpoznáním deprese lékaři v první linii - všeobecnými lékaři, podle dat z Itálie, Nizozemí, Belgie, Německa, Finska a Velké Británie všeobecní lékaři rozpoznají pouze 40-60 % depresí (bohužel opět chybí data ze zemí, které byly nově přijaty do EU).
Druhým tématem zasedání Federace byla Účinnost preventivních programů v oblasti onemocnění srdce a cév. Této sekci předsedal profesor Zdeněk Ambler, přednosta Neurologické kliniky LF UK v Plzni. Téma celého bloku se koncentrovalo na prevenci kardiovaskulárních a neurovaskulárních chorob. Jako první přednesl přednášku Sir Peter Lachman za chybějícího profesora Paula Elliotta z Imperial College z Londýna. Jeho přednáška se týkala příčin rostoucího krevního tlaku ve vyšším věku, který je způsoben zejména životním stylem, hlavně stravovacími návyky. Jako jednu z příčin vysokého krevního tlaku, kde byla potvrzena silná závislost, uvedl nadměrný příjem soli, který je u současné britské populace 9 g denně a měl by být 6 g/den. Způsoby, jak zredukovat užívání soli, jsou následující: změna stravovacích návyků z potravy obsahující saturované tuky na potravu bohatou na ovoce, zeleninu, cereální produkty a celkově potraviny s nižším obsahem tuku. Důležitým producentem soli je podle jeho slov potravinový průmysl, který je hlavním zdrojem příjmu soli v naší potravě (75 %), další příjem soli v potravě tvoří přírodní sůl obsažená v potravě - 10 %, posledních 25 % příjmu soli je způsobeno solením jídla při vaření a dosolováním. Profesor Rokyta k této přednášce podotkl, že v České republice je situace více alarmující, protože denní příjem soli je až 15 g.
Na nedostatečnou péči o pacienty s iktem ischemické etiologie v České republice upozornil ve svém příspěvku profesor Zdeněk Ambler. Problém vidí v nedostatku a špatném geografickém rozložení iktových jednotek, které těmto pacientům poskytují komplexní specializovanou péči. Důležitou roli hrají také pohotovostní diagnostické testy a nutná je prevence ischemických onemocnění.
Posledním tématem, které na pražském zasedání Federace evropských lékařských akademií zaznělo bylo téma Zdravotní problémy související s migrací obyvatelstva, věnované novým formám infekčních nemocí, zejména pak tuberkulózy. Této sekci předsedal Sir Peter Lachman a zazněly zde dvě vynikající přednášky. První z úst Martina McKeeho z Londýnské školy hygieny a tropických nemocí. McKee se ve své přednášce věnoval důsledku migrace na zdraví obyvatel Evropy. Vysvětlil proč má migrace významný vliv na zdraví nejen migrantů, ale i zemí, kterých se migrace týká, a dále která opatření musí být přijata, aby zdravotnictví bylo účinné ve vztahu k předpokládanému růstu migrace v budoucnosti (migrace je v zemích EU potřeba, protože zklamaly prenatální politiky většiny zemí). Jednalo se zejména o následující opatření: je nutné poskytnout migrantům informace o nemocech v jejich jazyce, připravit zdravotní záznamy uprchlíků, které budou mít u sebe k dispozici, podnítit odborníky poskytovat adekvátní péči, vytvořit mezikulturní vzdělávání odborníků a sester, péče musí být kulturně citlivá (hlavně ve vztahu k pohlaví).
Druhou velice zajímavou byla přednáška profesora Luďka Trnky na téma tuberkulóza a migrace. Moderní kontrola TBC by měla obsahovat zejména včasné odhalení nemoci po imigraci a účinnou léčbu denními dávkami léků po dobu 6 až 9 měsíců. Například v České republice prochází všichni žadatelé o azyl lékařskou prohlídkou zahrnující rentgen plic (je jich cca 10-20 000 ročně) a ilegální imigranti jsou umístěni do speciálních zařízení. Problémem ovšem zůstává, že ne všichni ilegální imigranti jsou objeveni. Druhým problémem je také, že u migrantů se projeví TBC později. Celkově byla situace v ČR hodnocena relativně příznivě, ale například v Litvě je 50 % nemocných rezistentních na antituberkulotika. Trnka také upozornil na fakt, že zdrojem nově vzniklých případů TBC v Evropě nejsou pouze migranti ze zemí bývalého sovětského bloku a asijských zemí, ale za významným počtem stojí také exacerbace tuberkulózy u polymorbidních seniorů, kteří již nemají dostatečnou ochranu z očkování v ranném věku. Dnes už se také ví, že svou roli sehrává genetická predispozice k této nemoci. Vědci objevili geny, jejichž exprese může způsobit určitou náchylnost organismu k této nemoci, jiné naopak mají určitou protektivní úlohu.
Po každém tématu následovala diskuze a konference se protáhla do pozdních večerních hodin. Bylo totiž nutné na její závěr pro každé z témat stanovit doporučení, která budou předložena Evropské komisi při EU. O jednotlivých doporučeních pro komisi, ale také o konkrétní situaci v České republice týkající se daného tématu vás budeme podrobně informovat v dalších číslech Revue České lékařské akademie.
Konec konference byl věnován organizačním a finančním záležitostem Federace. Pro všechny členské země byl zvednut roční poplatek Federaci na 2 500 euro. České lékařské akademii se nepodařilo prosadit výši platby poplatků podle počtu členů akademie.
Nedělní setkání členů Federace bylo věnováno prohlídce židovské Prahy, o kterou byl veliký zájem a na které se vydařilo nejen počasí.
* Cílem Federace je sdružit co nejvíce států, protože jedině tak bude možné považovat její stanoviska za výsledný konsensus celé lékařské veřejnosti a lépe je poté prosazovat v Evropské komisi EU. Právě proto byla Česká lékařská akademie jako nový člen FEAM požádána o kontaktování akademií Rakouska, Polska a Slovinska. FEAM by ve svých řadách uvítala i naše slovenské sousedy, avšak Slovensko zatím žádnou akademii obdobného charakteru nemá. V současné době jsou již zahájena jednání se švýcarskou akademií, v nejbližší době budou osloveny i patřičné instituce skandinávských zemí.
FEAM podporuje spolupráci národních akademií a na úrovni politických a správních orgánů Evropské unie má roli poradce v oblasti veřejného zdravotnictví. Struktura je podobná té, jakou zaujímají jednotlivé lékařské akademie v jednotlivých zemích. Federace se vyjadřuje k základním otázkám vývoje medicíny, a to jak v oblasti výzkumné, tak i později v praktickém využití výsledků výzkumu. Zaujímá stanoviska k důležitým problémům v oblasti zdravotnictví v jednotlivých státech a regionech Evropské unie a předkládá možnosti jejich řešení.
Každé zasedání FEAM má svá hlavní odborná témata - obecně se přitom soustřeďuje především na ta, která mají v širším kontextu vliv na veřejné zdraví. Po souhlasu všech členů přijímá k tématům stanovisko, jež prezentuje Evropské komisi při EU, konkrétně pak jejímu předsedovi a zodpovědným komisařům (zejména pro lékařství a vědu). V současné době jsou jimi Marcus Cyprianus z Kypru pro lékařství a Janez Potočník ze Slovinska pro vědu.
|
