Prvním z projektů podporovaných nově zniklým Fondem Mogense Schou je Výzkum dětí pacientů s bipolární poruchou, který spočívá v dlouhodobém porovnávání těchto dětí s dětmi v kontrolní skupině a stanovení biomarkerů pro včasnou diagnostiku tohoto onemocnění.

Celoživotní prevalence bipolární poruchy (dříve označované jako manio-depresivní psychózy) v populaci je odhadována na 1,5% – 6%, což je obdobné jako prevalence diabetu melitu typ 2.

Onemocnění bipolární poruchy je charakterizováno opakovanými epizodami deprese a mánie, které začínají v období adolescence či časné dospělosti. První nespecifické příznaky lze však vystopovat daleko dříve. Běžné fungování postižených jedinců je tak postiženo již v období školní docházky, kdy se formují jejich akademické a sociální znalosti a dovednosti.

Bipolární afektivní porucha tak patří mezi 10 chorob, které nejvíce postihují kvalitu života. Bipolární afektivní porucha (BP) je také spojena s nejvyšším rizikem sebevraždy, které je 15x vyšší než v obecné populaci! Onemocnění je navíc spojeno se sníženou práceschopností.

Diabetes a jiná interní onemocnění, však přitahují často větší pozornost než BP. Jednou z příčin tohoto stavu může být fakt, že patofyziologie BP není tak dobře známa jako patofyziologie tělesných onemocnění.

Na poli interní medicíny jsou nyní popsány rizikové faktory a časná presymptomatická stádia onemocnění, která mohou být preventivně ovlivněna a nástup onemocnění tak eliminován. Je to např. porušená glukozová tolerance před nástupem diabetu, metabolický syndrom objevující se před infarktem myokardu či mozkovou mrtvicí. V interní medicíně tak známe rizikové faktory (např. kouření, přejídání, málo pohybu) na straně jedné a biomarkery (hladina cholesterolu, cukru, tlak krve) na straně druhé, které dovolují cílení jak preventivních zákroků, tak monitoraci léčebných zákroků.

V psychiatrii ještě nejsou známy biomarkery, avšak již jsou známy rizikové faktory. Mezi nejvýznamnější rizikový faktor pro rozvoj bipolární poruchy patří pozitivní rodinná anamnéza.
Je-li stižen jeden z rodičů bipolární poruchou je pravděpodobnost výskytu bipolární poruchy u potomků 10%, dalších cca 20% potomků onemocní depresivní poruchou a dalších cca 30% jinými psychiatrickými poruchami. Asi jen 30% potomků zůstane zcela zdrávo! Potomci rodičů s BP tak tvoří velmi rizikovou skupinu budoucích pacientů.

Předpokládáme, že zrovna tak jako v případě infarktu myokardu či mozkové mrtvice se varovné biomarkery - hladina cholesterolu, tlak krve, velikost zužení cévy projevují dlouho před atakem onemocnění, tak se objeví obdobné biomarkery i u potomků s bipolární poruchou. K tomu je však nezbytné uspořádání nejen průřezové, ale také longitudinální studie, která bude sledovat potomky pacientů ve věku 6-14 let a to jak se během minimálně 10 (optimálně alespoň 30-letého) sledování objevují psychiatrické příznaky ruku v ruce se změnou biomarkerů a psychosociálních událostí.